Jsou knihy, které do duše člověka zasejí semínko a ono si tam klidně vyklíčí a roste. Takových je spousta ... poslední, kterou jsem takovou četl, bylo Svědectví od Stephena Kinga. S odstupem je to záležitost, ke které se člověk vrací a přemýšlí o ní.
Jak člověk začne pomáhat zlu a proč ho tak přitahuje, proč někteří lidé pohrdají altruismem, resp. jsou k těmto lidem jaksi nepřátelští.
Jak křehká je naše civilizace a jak snadno si pod sebou dokážeme podříznout větev, jak snadno se dokážeme sami zahubit.
Jak těžké je dostat se z takové situace, kdy je většina lidí na planetě mrtvá a je jen málo lidí, kteří vůbec tuší, jak funguje elektrárna.
Jaké místo má v tom všem víra, ne nutně přímo nějaké konkrétní náboženství, ale víra v něco, co jaksi vypluje na povrch, když přijdeme o všechny naše moderní "hračky", něco, co tu celou dobu je, ale teď to nepotřebujeme.
Podobně otevírají mysl Tarkovského filmy, ukáží na něco, co nedokážeme zpochybnit, nevysvětlí to, jen diváka nechají přemýšlet, hledat možnosti, ale stejně nakonec nechápat - nicméně i to ho posouvá mnohem dál, než kdy tušil ...
Ve filmu Solaris se "cizí inteligence" snaží komunikovat s lidmi tak, že jim zhmotňuje sny. Jakkoliv to zní ujetě, když to takhle napíšu, má to hlavu a patu. Lidská řeč, zvuk, frekvence vlnění kolem 20 Hz - 20 kHz, proč by někdo nutně musel komunikovat takhle? Jenže řeč výrazně ovlivňuje způsob myšlení, jak s takovou bytostí vůbec kdy lze komunikovat? Když člověk miloval a o lásku přišel, co se tak může stát, kdyby to šlo vzít zpátky? Ne, "americkou" verzi nečekejte. Tahle je o hodně těžší. Ve všem.
Film Stalker všichni chválili, já ho po shlédnutí zavrhl jako "nic moc" - o týden později mi teprve začaly docházet souvislosti některých pasáží. Nedokážu ho vyprávět, vím, o čem je pocitově, ale slova moc nejsou. O strachu. O strachu, který dobře znáte, ale nedokážete ho popsat, jen víte, že je odůvodněný, o čemž zároveň pochybujete.
Film Andrej Rublev, kdy víc než kde jinde jste nuceni pochopit, že středověk "fungoval" opravdu jinak, úplně jinak, a taky se dozvíte, jak se odlévaly zvony, veliké zvony.
Sledování primitivních filmů a čtení kratičkých textů z Facebooku nebo českých novin má zjevně také vliv na způsob uvažování. Chybí empatie, chybí schopnost "podívat se za roh" a snaha domýšlet možnosti, co všechno může událost způsobit a co jí mohlo způsobit. Tohle nás nakonec zničí, protože to vede k nezodpovědnosti. Nedokážeme zvážit kontext událostí ani možnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat