pondělí 17. prosince 2012

Implementace webové služby a anotace

Typicky máte WSDL, ponastavujete si jaxws-maven-plugin, binding, a vygenerujete si javovské interface (a taky klienta služby, ale toho si tu všímat nebudu). A co dál? Implementace rozhraní je už na vás. Co služba bude dělat, tím se tu taky nebudu zabývat. Co chvíli se ale zamotám do atributů anotace @WebService, nemůžu se trefit na @HandlerChain, nebo zapomenu říct, že chci automatickou  validaci požadavků i odpovědí. Jak na to?
Mé implementace služeb mají nakonec ve výsledku obvykle čtyři anotace, jsou kompatibilní s JEE5 i JEE6 a Glassfish je vypisuje v seznamu webových služeb vystavených na instanci - k tomu navíc aplikáč (alespoň SGES 2.1.1) potřebuje sun-ejb.xml, u Glassfish 3 si nejsem jist, jestli nějaké XML vůbec je zapotřebí.

Stateless

@Stateless(name = "Hell", mappedName = "ejb/Hell")
- name odpovídá ejb-name v sun-ejb.xml; slouží k propojení bean přes její název napříč komponentou. - mappedName je globální identifikátor bean přes JNDI. To je trochu kámen úrazu mezi JEE5 a JEE6, jelikož v JEE6 došlo na standradizaci JNDI názvů, ale u JEE5 to dělá každý aplikáč jinak.

SchemaValidation

@SchemaValidation
Tato anotace způsobí, že pokud klient pošle nevalidní SOAP dotaz, vrátí mu AS jen SoapFault s "client error". Ovšem je to dvojsečné a stejně tak pokud v implementaci služby vytvoříte odpověď, která neprojde validací, klient dostane opět SoapFault, ale se "server error" a HTTP kódem 500. To by se samozřejmě nikdy nemělo stát a je to zodpovědnost autora implementace služby.
Atributem lze také říct, že chceme použít jinou než default implementaci validace.
Poznámka pod čarou - na klienta anotace nemá vůbec žádný vliv.

HandlerChain

@HandlerChain(file="generated/HellPort_handler.xml")
jaxws-maven-plugin, resp. wsimport, umí vygenerovat i tento soubor - dělá jeden zvlášť pro službu i port, stačí dodat příslušné elementy do xjb souboru používaného pro custom binding. Navíc přidá i tuto anotaci k rozhraní i klientovi, jenže má to háček - cesta k souboru se generuje relativně k souboru třídy a proto jí musíte zopakovat (pokud tedy nejste ve stejném balíku, což by pro změnu mohlo dopadnout nepěkně).
Druhá možnost je všechny handlery přidávat programově, pokud ovšem považujete určitý handler za neoddělitelnou vlastnost služby, se kterou si navíc nechcete "plevelit" kód implementace služby, toto je vhodný způsob. 
U mých služeb takto konfiguruji handler pro zalogování SOAP požadavku i odpovědi; téměř téhož mohu docílit i nastavením JVM option, leč bez možnosti logování vypínat nebo směrovat za běhu aplikace. O tom zase jindy ;-)

WebService

@WebService(
  serviceName = "HellService",
  portName="HellPort",
  targetNamespace = "urn:cz:dmatej:services:Hell",
  endpointInterface = "cz.dmatej.ws.generated.HellPort",
  wsdlLocation = "META-INF/wsdl/Hell.wsdl"
)
Na tuhle anotaci se mrkneme podrobněji, ať už nikoho nebolí hlava :-)

name

- tenhle atribut chybí, protože v JEE5 se <port-component-name> v sun-ejb-xml váže na název implementující třídy. Pokud atribut přeci jen přidáte a vyplníte i shodné port-component-name, Glassfish3 s tím nemá problém a vystaví službu pod novým názvem. Problém ale přijde se SGES2, kde sice nasazení projde, ale do logu hlásí WARNING se stacktrace, že atribut name se vylučuje s atributem endpointInterface.
- otázkou pro mě je, jestli je to drobná chybička SGES, nebo požadovaná vlastnost JEE5 (?). Buď jak buď, zřejmě je lepší věci nekomplikovat a implementaci služby pojmenovat, jak se sluší.

serviceName

- musí odpovídat tagu <service name=... ve WSDL
- pokud neodpovídá, glassfish upozorní, že ve WSDL jsou jiné služby ale takováhle ne, a deploy selže.

portName

- musí odpovídat tagu <port name=... ve WSDL
- pokud neodpovídá, glassfish několikrát do logu zařve, že "... could not get binding from WSDL! service ...", a deploy selže.

targetNamespace

- implicitně se generuje z názvu balíku a třídy (a s http:// na začátku), ale musí odpovídat WSDL. 
- pokud wsdlLocation nenastavíte, nasazení bude nejspíš úspěšné, jenže žádný klient se se službou neodmluví - namespaces jsou směrodatné pro (un)marshalling SOAP zpráv.
- ve výsledku je tedy nejsnazší zkopírovat namespace z interface

endpointInterface

- jak říká javadoc, celý název implementovaného rozhraní
- finta je v tom, že samotná třída nemusí plně implementovat všechny metody rozhraní, k čemuž by nás Java jinak nutila. Nikdy jsem to ovšem nezkoušel ;)
- pokud chybí, Glassfish odmítne nasazení, protože nenajde mapování operací na metody.

wsdlLocation

- cesta k WSDL, přičemž za kořen se bere adresář classes (v jar). 
- pokud atribut chybí nebo soubor není nalezen, aplikáč vygeneruje svoje vlastní WSDL podle anotací.
- pozor ještě na jednu věc, WSDL musí být v podadresáři wsdl, jinak aplikáč odmítne nasazení aplikace


pátek 14. prosince 2012

JAX-WS: Generování z WSDL a podivný SOAPBinding


Pokud se vám stane, že píšete WSDL a z něj generujete potřebné třídy v Javě, přičemž se vám nad "port třídou" pořád objevuje protivná anotace
@SOAPBinding(parameterStyle=ParameterStyle.BARE)
- a to i přestože se zoufale pokoušíte v bindings měnit nastavení enableWrapperStyle na false/true, aniž by to mělo jakýkoliv efekt, vězte, že krom nutných podmínek, o nichž se dočtete na webu, musíte splnit ještě jednu zásadní, která z popisů různých kombinací RPC/Document/Wrapped tak nějak vyplývá, ale nedochází vám.
Možná vám tato podmínka dojde, když se podíváte, kde všude se vyskytuje "MyOperation" v následující ukázce:

<wsdl:binding name="MyBinding" type="MyServicePort">
<soap:binding style="document" transport="http://schemas.xmlsoap.org/soap/http"/>
<wsdl:operation name="MyOperation">
...
<wsdl:portType name="MyServicePort">
<wsdl:operation name="MyOperation">
<wsdl:input message="MyOperation"/>
...
<wsdl:message name="MyOperation">
<wsdl:part name="parameters" element="data:MyOperation"/>
</wsdl:message>
...
<wsdl:types>
<xsd:element name="MyOperation" type="data:MujPozadavekTyp"/>
...

Zkoušel jsem různé změny do úmoru - jakmile jsem některé ze jmen změnil, objevila se anotace a interface obsahoval vstupní parametr typu MyOperation, zatímco takto anotace v kódu nebyla a vstupní parametry odpovídaly sekvenci atributů elementu MyOperation.
Samozřejmě, pokud by metoda služby měla parametrů více, než je zdrávo, budu chtít docílit pravého opaku ...

Tak, a je to venku - a teď můžete pokračovat v práci :-)